Nikdo nesmí dětem ubližovat ...

Životní situace: Nikdo nesmí dětem ubližovat !!! 

Jsme povinni chránit práva dětí:
- právo dítěte být slyšeno, s ohledem k věku a jeho vývoji
- právo na vlastní identitu
- právo na zachování  rodinného prostředí (k odloučení dítěte od rodiny dochází jako ke krajnímu
  opatření, výjimečně)
- bezpečnost dítěte – ochrana dítěte proti násilí
- zranitelnost  dítěte – právo na  ochranu, jsou-li děti bez doprovodu v azylovém řízení, či se staly
  obětmi trestného činu, nacházejí se ve složitém sociální prostředí atd.
- právo  dítěte  na zdraví – zdravé  prostředí – bez  škodlivých  vlivů – tabáku,  alkoholu, drog (ale
  i v kontextu sexuální výchovy)
- právo dítěte na vzdělání

SYNDROM CAN, tj. syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

O  syndromu CAN  hovoříme v případě, že  je dítěti ubližováno  fyzicky, psychicky  i  emocionálně a zároveň je narušen  jeho další vývoj. Ubližování v případě  syndromu CAN způsobují dítěti jemu blízké  osoby, které by  dítě naopak měly  chránit a  poskytovat  mu láskyplné prostředí  pro  jeho zdravý růst a vývoj.

Co může být příčinou, že rodiče (osoby pečující, osoby blízké dítěti) dítěti ubližují?

Jedná se o "rizikové" dospělé.
V 5-10 % se jedná o jedince s psychopatologií osobnosti. Jde  o osoby s  depresemi, agresivitou, alkoholismem, s  nízkou frustrační tolerancí, mladé a nevyzrálé rodiče či rodiče s vysokými náro-ky. Dále  to mohou  být sexuální  devianti, bezdomovci  a lidé v hmotné nouzi a bez  zaměstnání.

Jedná se o "rizikové" děti.
Jedná  se o děti, které  dospělého vyčerpávají  křikem, pláčem či  vztekem. Jsou odlišné mentál-ním či  fyzickým postižením, smyslovými  vadami. Často  jde i o  děti, které  nesplňují  očekávání rodičů.

V rodině.
Jde  o manželské konflikty, domácí  násilí,  rozvody. Problémy často nastávají u nových partnerů rodičů  dítěte. Tito lidé  nemají k  dítěti  biologický vztah, a  proto se u  nich  nevytvořilo  sexuální tabu. Do této skupiny příčin mohou spadat i různé formy náhradní rodinné péče.

Projevy  syndromu CAN  mohou  být aktivní či pasivní. K aktivnímu  týrání se řadí  šikana, agrese, nadávání, stresování, ponižování a izolace.
K pasivnímu zanedbávání patří citová deprivace a nedostatek podnětů ve výchovném přístupu, prostředí.

Existence  syndromu CAN  u dětí nemusí  být každému  pozorovateli  ihned  zřejmá. Nejčastější medializované  kauzy se týkají tělesného týrání, které je  provázeno i  týráním psychickým, přípa-dně sexuálním. Leckdy u dětí trpících syndromem CAN nenalezneme modřiny a podlitiny, může-me si ale všimnout jejich nápadného chování, které by nás mělo varovat.

Projevy CAN lze rozlišit jako:

Tělesné týrání – jde o  fyzické ubližování  dítěti,  případně nezabránění  jeho  ublížení. Patří  sem i nedostatek jídla, vhodného bydlení, ošacení a zdravotní péče.

Pohlavní zneužívání – sexuální zneužití,  hry se sexuálním podtextem,  osahávání, incest. Za po-hlavní zneužívání je považováno i nahrávání erotických videí s dítětem nebo zahrnutí dítěte do sexuálních aktivit dospělých, včetně přihlížení těmto aktivitám.

Citové týrání a deprivace – chování dospělého, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte. Za- hrnuje verbální  útoky, ponižování, zavrhování  dítěte, vystavování domácímu  násilí a konfliktům, sociální izolaci a nedostatek pochvaly za snahy dítěte.

Zvláštní formy  týrání a zanedbávání, kam  patří  systémové týrání. Je  způsobeno systémy zalo-ženými pro pomoc  a ochranu dětí a  jejich rodin  (dětské domovy, pěstounské  péče, nemocnice apod.).  Organizované týrání  a zneužívání (děti jsou ilegálně  osvojované přes hranice státu, vyu-žívané k sexuálním  účelům či k práci) a rituální týrání a  zneužívání (zneužívání dětí v souvislosti se symboly s náboženskou či rituální tématikou – typicky sektářské skupiny).

Děti  jsou nejvíce ohroženy psychickou deprivací  a bývají často silně traumatizovány. Ve většině případů se u  nich  projeví  posttraumatická stresová  porucha, se  kterou  jsou  nuceny  vyhledat odborníka. Hrozí  zde i transgenerační  přenos, který  znamená vědomé  či nevědomé  přenášení vzorců chování na další generace. Neřešením problému vzniká začarovaný kruh.

Co dělat vidíte-li varovné signály?

Obecně se nedoporučuje z pozice svědka oslovit rodiče dítěte, u něhož máte podezření na týrání či CAN. Přesto  je povinností  každého  překazit trestný  čin, jak vyplývá  ze zákona.  Máte-li  tedy podezření,  které nabývá  s každým  kontaktem s  dítětem na  větší a  větší  jistotě,  znamená  to, že jste  zaregistrovali  několikrát v delším čase některé závažné varovné  signály syndromu CAN. Můžete se zcela anonymně obrátit na příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí nebo na Policii ČR. Je  možné pouze  zatelefonovat a  sdělit anonymně  vše, čeho  jste  byli  svědkem.
Zachytit varovné  signály nemusí být  snadné. Pokud jste si téměř jisti, že dochází k týrání dítěte, anebo si nejste jisti a potřebujete se s někým raději ještě poradit (Linka bezpečí, výchovný poradce, kamarádka apod.) udělejte to, ale nezavírejte oči!

Pracovníky orgánu sociálně právní ochrany dětí najdete na adrese:

Městský úřad Domažlice
Odbor sociálních věcí a zdravotnictví
U Nemocnice 579
344 20 Domažlice

2. patro vpravo, č. dveří 318
Veronika Tomášková, DiS., e-mail: veronika.tomaskova@mesto-domazlice.cz,
tel. č. 379 719 286

2. patro vpravo, č. dveří 320
Kateřina Raunerová Kozinová, DiS., e-mail: katerina.raunerova@mesto-domazlice.cz,
tel. č. 379 719 293

2. patro vpravo, č. dveří 321
Lucie Wagnerová, DiS., e-mail: lucie.wagnerova@mesto-domazlice.cz,
tel. č. 379 719 284
Lenka Majhoferová, DiS., e-mail: lenka.majhoferova@mesto-domazlice.cz
tel. č. 379 719 290

2. patro vpravo, č. dveří 322
Kateřina Dikanová, DiS., e-mail: katerina.dikanova@mesto-domazlice.cz,
tel. č.: 379 719 295