Obsah
Historie města Domažlice
Pohraniční a kdysi též královské město Domažlice se sousedním Chodskem patří k turisticky nejatraktivnějším místěm západních Čech. Bohatou historii kraje zde působivě dotváří klidná a průmyslem nedotčená krajina Českého lesa. Regionem dnes, stejně jako v dávné minulosti, prochází důležitá mezinárodní komunikace, která po staletí spojuje území Bavorska s českým vnitrozemím.
HRANIČNÍ MĚSTO DOMAŽLICE
Nejbližší okolí Domažlic bylo osídleno již v pravěku. Archeologické nálezy z milavečského mohylového pohřebiště, vzdáleného sotva 5 km od Domažlic, jsou datovány do 13. stol. př. n. l. Jedna z mohyl, vybavená výjimečnými milodary, obsahovala hrob významného válečníka z období střední doby bronzové. Známý bronzový vozík z této mohyly je dnes uložen v Národním muzeu v Praze - domažlické muzeum vlastní jeho přesnou kopii.
Klíčovou úlohu sehrálo Domažlicko v nově se formujícím knížectví Přemyslovců. V období 9. - 10. stol., kdy se začíná vytvářet hranice českého státu, dochází v bezprostředním okolí dnešního města k založení důležitého hradiště Tuhošť, které dalo název celému kraji a je dodnes uchováno v německém názvu města Domažlic - Taus i ve starém latinském ekvivalentu jména Tusta. Tuhošť byla důležitým správním bodem knížecí moci na jihozápadě Čech. Odtud bylo možné ovládat neklidnou bavorskou hranici i provoz na důležité stezce spojující Prahu s bavorským Řeznem a jihoevropskými státy. Stopy dvou v těsné blízkosti položených hradišť, jejichž existence je prokázána v 9. - 11. stol., jsou dosud patrné 3 km jihovýchodně od města mezi vesnicemi Smolov a Bořice.
Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se vyskytují v opisu listiny knížete Boleslava II., který se hlásí do r. 993 a v němž český kníže postupuje nově založenému Břevnovskému klášteru u Prahy část výnosů ze cla v „Domasilicich“. Od tohoto data jsou zmínky o Domažlicích, které v 11. stol. zcela převzaly funkci zanikajícího smolovského hradiště, stále častější a průkaznější.
Jádro staré tržní osady Domažlic je kladeno do míst východního (Dolejšího) předměstí ke kostelu U Svatých, kde stával též kostel sv. Jakuba, vybudovaný zřejmě již v 1. pol. 11. stol. Rozloha raně středověkých Domažlic však byla pravděpodobně mnohem větší, než se donedávna předpokládalo. Svědčí o tom nálezy slovanské keramiky objevené i v prostoru pozdějšího opevněného města a na dalších místech v okolí Domažlic.
K významné fortiřkačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky. Nové město bylo opevněno hradbami se dvěma desítkami půlválcových věží, příkopy a valy. Jihozápadní nároží města zesiloval hrad, na němž sídlili královští purkrabí. Protější nároží zaujal augustiniánský klášter a srdce opevněného areálu bylo vyhrazeno stavbě městského kostela Narození Panny Marie.
Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se vyskytují v opisu listiny knížete Boleslava II., který se hlásí do r. 993 a v němž český kníže postupuje nově založenému Břevnovskému klášteru u Prahy část výnosů ze cla v „Domasilicich“. Od tohoto data jsou zmínky o Domažlicích, které v 11. stol. zcela převzaly funkci zanikajícího smolovského hradiště, stále častější a průkaznější.
Jádro staré tržní osady Domažlic je kladeno do míst východního (Dolejšího) předměstí ke kostelu U Svatých, kde stával též kostel sv. Jakuba, vybudovaný zřejmě již v 1. pol. 11. stol. Rozloha raně středověkých Domažlic však byla pravděpodobně mnohem větší, než se donedávna předpokládalo. Svědčí o tom nálezy slovanské keramiky objevené i v prostoru pozdějšího opevněného města a na dalších místech v okolí Domažlic.
K významné fortiřkačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky. Nové město bylo opevněno hradbami se dvěma desítkami půlválcových věží, příkopy a valy. Jihozápadní nároží města zesiloval hrad, na němž sídlili královští purkrabí. Protější nároží zaujal augustiniánský klášter a srdce opevněného areálu bylo vyhrazeno stavbě městského kostela Narození Panny Marie.
Pod pravomoc královských purkrabí náležely svobodné chodské vsi, o nichž se písemné prameny zmiňují výslovně teprve r. 1325. V nich žili Chodové - svobodní sedláci, kteří dbali o neměnný prěběh hranice českého království a bezpečný provoz na obchodní stezce procházející městem a směřující přes Pasečnici do bavorského městečka Furth im Wald. Pohraničním lesem, plným nástrah a nebezpečí, vedly z Domažlic i další stezky do Všerubského průsmyku a na falcký Waldmünchen. Také zde bděli nad ostrahou královský purkrabí, mýtný a chodští sedláci, kteří za výjimečnou službu získali od krále i výjimečné výsady.
Zaslouženou pozornost věnovali důležitému pohraničnímu městu i členové další české královské dynastie Lucemburkové. Janu Lucemburskému byly Domažlice častou zastávkou při jeho rytířských výpravách d Německa a Itálie. Blízký vztah k Domažlicím si zachoval i císař Karel IV., který je v Čechách nazýván otcem vlasti. Ten město v r. 1353 zařadil v královském zákoníku mezi vybraná města, která nemají být českému království nikdy zcizena ani zastavována. Sám však tento zákaz o 12 let později porušil. Měšťaněm se ale odvděčil četnými výsadami, které výrazně podpořily rozvoj města.
Poloha na Řezenské stezce nepřinášela městu pouze výhody. V r. 1373 vypálilo bavorské vojsko domažlická předměstí a vsi v okolí města. Největším nepřítelem středověkých měst však byly i zde četné požáry, při nichž vždy lehla popelem značná část městských domů, které byly v té době ještě z velké části dřevěné nebo hrázděné. Reformní učení upáleného českého kazatele a rektora pražské univerzity Jana Husa rozdělilo obyvatelstvo Domažlic do dvou znepřátelených táborě. Po vítězství radikálních husitů město opustila řada katolíků, především měšťaně německé národnosti. Domažlice se poté staly městem s výraznou převahou českého obyvatelstva, jehož orientace mezi starými katolickými řády a novým husitským náboženstvím často kolísala. Do tohoto období spadají časté lokální války mezi domažlickými husity a obyvatelstvem ze sousedního Bavorska.
K důležité historické události dochází takřka před branami města v r. 1431. Právě zde se měla odehrát rozhodující bitva V. křížové výpravy vedené proti českým kacířěm. Křižácké kontingenty, vyčkávající u Domažlic příchodu husitských vojsk, však při pohledu na blížící se husity propadly panice a daly se na útěk k blízké hranici. Husité poté křižáky pronásledovali až hluboko na německé území. Tradice této bitvy je dosud v okolí Domažlic velice živá.
Období pozdní gotiky a renesance přineslo městu rozvoj obchodu i řemesel. Významným vývozním artiklem domažlických měšťaně bylo pivo. Proslulost domažlického bílého piva z pšeničného sladu byla známa i v sousedním Bavorsku. V Chamu, zvaném česky Kouba, měli pro domažlické pivo vyhrazeno zvláštní skladiště. Významného postavení mezi řemesly dosahovalo také soukenictví, hrnčířství a další řemesla denní potřeby. Mění se i tvář města, ve středu Domažlic vyrůstá při kostele štíhlá městská hláska, která se stává již natrvalo nezaměnitelnou dominantou Domažlic. Zdokonaleno je také městské opevnění, vylepšené již v období husitských válek. Městské domy získávají charakteristické loubí, které je již v současné podobě zachyceno na nejstarším vyobrazení města z r. 1592.
Na poč. 17. stol. se Domažlice připojily ke stavovskému povstání, namířenému proti vládnoucí dynastii Habsburků. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byla městu zkonfiskována značná část majetku. Jednalo se o chodské vsi s velkou částí hraničního hvozdu a další poddanské vsi. Město bylo opakovaně drancováno švédskými vojsky protestantské koalice i jejich protivníky - císařskou armádou. Z hlubokého úpadku v období třicetileté války se město pomalu vzpamatovávalo ještě na konci 17. stol. K obnovení významu, kterého město v rámci českého království dosahovalo v raném a vrcholném středověku, však již nedošlo.
Ve stejném čase prohráli boj o platnost starých privilegií i domažličtí Chodové. Jejich středověká instituce již dávno pozbyla původního významu a ze svobodných sedláků se měli stát nevolníci. Po zmařeném chodském povstání byl r. 1695 v Plzni popraven jeden z vůdcě odbojných sedláků, Jan Sladký Kozina. Chody i jejich popraveného vůdce vyneslo však na vrchol zájmu veřejnosti teprve české národní obrození.
Domažlice 18. a 1. pol. 19. stol. představují obraz malého příhraničního městečka, v němž se jen velmi pomalu rozvíjí průmyslové podnikání. K rozvoji obchodu přispívají místní trhy, na které přijíždějí i kupci a sedláci ze sousedního Bavorska. Po četných přestavbách, které následují po ničivých požárech, získává městská zástavba i veřejné budovy postupně barokní a následně i klasicistní podobu. Výrazněji se obraz města mění od pol. 19. stol., kdy se česká města zbavují krunýře hradeb a vnějšího opevnění. Také v Domažlicích jsou zbořeny dvě historické brány, odstraněny hradby a zavezeny hluboké příkopy, které město obklopovaly. Stejným způsobem se otevírá světu i historie města a sousedního Chodska. Domažlice navštěvují významní představitelé českého národního obrození a kulturního života. Vzniká Chodské muzeum a město s půvabným okolím se postupně stává vyhledávaným cílem turistů. K nejnavštěvovanějším místům českých turistů a výletníků patří vedle Domažlic také populární chodské vsi, Kozinův statek v Újezdě, Kozinův památník na Hrádku, městečko Klenčí s muzeem J. Š. Baara a pomníkem tohoto spisovatele Chodska na Výhledech nad Klenčím.
II. světová válka oddělila Domažlice, které zůstaly v Protektorátu Čechy a Morava, od Chodska, jež bylo částečně připojeno k velkoněmecké říši. K opětovnému scelení regionu dochází po válce v r. 1945. Uzavřením hranice a spuštěním železné opony však Domažlicko ztrácí své tradiční postavení obchodního i kulturního tranzitu mezi Německem a českými zeměmi. Region, pravda, ještě těží ze známých literárních děl českých obrozenců A. Jiráska, J. Š. Baara, B. Němcové a jejich následovníků - J. Jindřicha, J. Vrby a dalších, ale původní obdivné nadšení pro Chodsko se u mladších generací postupně vytrácí.
Z kraje domažlických Chodů se stává kraj odhodlaných pohraničníků, střežících „hranici socialismu a míru“. Pomalu mizí chodské roubené chalupy, a zatímco jinde v Čechách se budují skanzeny lidové architektury, získávají chodské vsi nevzhledná nákupní střediska a fasády domů mizí pod vrstvami břizolitu. V Domažlicích pracuje několik menších průmyslových podniků. Vznikají nová panelová sídliště, která zajišťují byty pro stovky nových rodin. Ve stejné době ale město přichází o historickou zástavbu dvou předměstí, která je nahrazena účelovými budovami základní školy a Okresního výboru Komunistické strany československa. Hlavní domažlická pouť se stěhuje z návrší sv. Vavřince do města. Současné Chodské slavnosti, které tuto pouť nahradily, se potom na dlouhá desetiletí stávají důležitým folklorním a národopisným podnikem, který každoročně láká do Domažlic tisíce návštěvníků z celého československa.
Změna režimu po r. 1989 výrazně prospěla právě jižním a západním pohraničním oblastem Čech. Napojeny na staré přeshraniční komunikace byly i Domažlice s okolními městečky a vískami. Příliv turistů i přeshraniční spolupráce českých a německých řrem se vzápětí projevily na celkové podobě okresního města i ekonomických možnostech většiny jeho obyvatel. V průběhu let 1990 - 2000 byly obnoveny téměř všechny fasády domů starého města, které při restitucích získali jejich původní majitelé. Zanedbané domy v městské památkové rezervaci, o které nebyl doposud velký zájem, prošly rekonstrukcemi a získaly nové využití. Nákladně rekonstruován byl Chodský hrad, radnice, městská věž a další veřejné budovy.
Z kraje domažlických Chodů se stává kraj odhodlaných pohraničníků, střežících „hranici socialismu a míru“. Pomalu mizí chodské roubené chalupy, a zatímco jinde v Čechách se budují skanzeny lidové architektury, získávají chodské vsi nevzhledná nákupní střediska a fasády domů mizí pod vrstvami břizolitu. V Domažlicích pracuje několik menších průmyslových podniků. Vznikají nová panelová sídliště, která zajišťují byty pro stovky nových rodin. Ve stejné době ale město přichází o historickou zástavbu dvou předměstí, která je nahrazena účelovými budovami základní školy a Okresního výboru Komunistické strany československa. Hlavní domažlická pouť se stěhuje z návrší sv. Vavřince do města. Současné Chodské slavnosti, které tuto pouť nahradily, se potom na dlouhá desetiletí stávají důležitým folklorním a národopisným podnikem, který každoročně láká do Domažlic tisíce návštěvníků z celého československa.
Změna režimu po r. 1989 výrazně prospěla právě jižním a západním pohraničním oblastem Čech. Napojeny na staré přeshraniční komunikace byly i Domažlice s okolními městečky a vískami. Příliv turistů i přeshraniční spolupráce českých a německých řrem se vzápětí projevily na celkové podobě okresního města i ekonomických možnostech většiny jeho obyvatel. V průběhu let 1990 - 2000 byly obnoveny téměř všechny fasády domů starého města, které při restitucích získali jejich původní majitelé. Zanedbané domy v městské památkové rezervaci, o které nebyl doposud velký zájem, prošly rekonstrukcemi a získaly nové využití. Nákladně rekonstruován byl Chodský hrad, radnice, městská věž a další veřejné budovy.
Chloubou Domažlic, které jsou prohlášeny městskou památkovou rezervací, je náměstí s loubím. V jeho středu stojí kostel Narození Panny Marie s nejznámější dominantou města, štíhlou válcovou věží, která je od svislé osy vychýlena o celých 60 cm. Z jejího ochozu, který se nachází 56 m nad náměstím, si mohou návštěvníci prohlédnout Domažlice i jejich okolí včetně pohraničních pásem Českého lesa a Šumavy. Druhá válcová věž, dnes rovněž veřejnosti přístupná, patří Chodskému hradu, v němž je umístěno Muzeum Chodska. Muzeum Jindřicha Jindřicha, položené na opačné straně městského jádra, nabízí návštěvníkěm bohaté národopisné sbírky, především trvalou expozici obrázků malovaných na skle. Ve městě je také umístěna Galerie bratří Špillarů, v níž kromě stálé expozice probíhají různé výstavy a kulturní akce. K nejvýznamnějším událostem Domažlic náleží každoročně v srpnu Chodské slavnosti, spojené s tradiční poutí na blízkém vrchu Vavřinec. V těchto dnech ožije město vystoupením řady především místních, ale i zahraničních folklorních souborů. Ve stejném čase probíhá v blízkém bavorském pohraničním městě Furth im Wald, s nímž mají Domažlice navázáno partnerství, výpravná historická hra Skolení draka (Drachenstich).
Turistům a rekreantům nabízí město kvalitní ubytování a příjemné posezení v 70 restauračních zařízeních, barech a stylových krčmách. Návštěvníci z Čech i zahraničí se zajímají též o malebné Chodsko, jehož jádrem je městečko Klenčí, položené na silnici směřující na falcký Waldmünchen. Nad Klenčím se zvedá hraniční pásmo lesů s nejvyšší horou Českého lesa Čerchovem, jež nese turistickou rozhlednu, která je v létě zpřístupněna veřejnosti. V horkých letních dnech dají mnozí z návštěvníků přednost blízkému Babylonu s přírodním koupalištěm a možností ubytování v hotelích, penzionech či kempu. Za návštěvu stojí též sotva 10 km vzdálené kopcovité Kdyňsko se zříceninami významných středověkých hradů, koupalištěm a rozhlednou na Korábu. Velkému zájmu turistů se těší i blízký Horšovský Týn, bývalé biskupské městečko s historickými kostely a biskupskou falcí, přestavěnou na rozsáhlý renesanční zámek, přístupný dnes v několika prohlídkových okruzích.
Město Domažlice, které bylo za Přemyslovců významnou pohraniční pevností, je dnes otevřeno čilému turistickému ruchu a tvoří jeden z důležitých mostů mezi západní a bývalou východní Evropou. Věříme, že si z Domažlic odnesete příjemné vzpomínky i vy a budete se sem rádi vracet. Místním občanům snad kniha zprostředkuje nové pohledy na místa, kterými denně procházejí, a připomene jim jedinečnost místa, ve kterém žijí.
Zdeněk Procházka
Domažlice 22. 2. 2002
Zdeněk Procházka
Domažlice 22. 2. 2002
