Pietní akty připomněly 79. výročí osvobození

Účastnili se jich zástupci vedení města, zastupitelé, členové výborů, městské policie i další přítomní z řad široké veřejnosti.

Na centrálním hřbitově u hrobu V Dáli, kde se vzpomíná na ty, jejichž těla jsou uložena různě po světě, zmínil domažlický starosta Stanislav Antoš čtyři ulice, které nesou jména statečných občanů, kteří za svobodu položili své životy - Bartoška, Žlábka, Procházky a Waldhegera. 

,,U Waldhegera se uvádí, že padl v boji. Zemřel tak, že když už věděl, že po něm gestapo v roce 1940 jde, tak šel coby ředitel elektrárny do svého podniku a tam vložil ruku do elektrického zařízení a nechal se zabít vysokým napětím. Vlastně tím skutečně padl v boji. Ostatní pak byli popraveni sekerou v Plötzensee," zmínil Antoš.

Na židovském hřbitově domažlický starosta připomněl, že místní židé byli natolik asimilovaní, že je zdejší obyvatelé nevnímali jako cizorodý prvek, i když byli odlišného náboženství. ,,Až nástup nacismu a rasismu vytvořil umělý problém a většina z židovských obyvatel byla odvezena do koncentračních táborů, kde zahynuli."

U pomníku Obětem nacismu starosta připomněl, že se Chodské náměstí, na němž stojí, mělo po válce jmenovat náměstí Zdeňka Bořka-Dohalského, který byl potomkem významného hraběcího rodu. ,,Byli tři bratři Dohalští, na nichž se těžce projevily následky 2. světové války. Zdeněk se stal spojkou mezi protektorátní vládou, prezidentem Háchou a prezidentem Benešem. Používal krycí jméno Bedrník. Všichni bratři odvedli obrovský kus práce v boji proti nacismu. Jeden se vrátil z koncentračního tábora s podlomeným zdravím, druhý tam zahynul. Zdeněk byl vězněn v malé pevnosti Terezín. Na konci války byl odveden na popraviště, kde ho zastřelili," popsal Antoš tragický osud domažlických hrdinů.

Čtvrtý pietní akt se uskutečnil u Pomníku padlých v Havlovicích. Setkal se již tradičně s největším zájmem veřejnosti.