Vzpomínka na slavnou pouť v roce 1939

Co tomu předcházelo a jak to probíhalo?

Na podzim roku 1938 došlo v důsledku připojení tzv. Sudet k Velkoněmecké říši k záboru i ryze chodských obcí - Babylon, Česká Kubice, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Pec, Trhanov, Díly a Postřekov. Zábor Sudet otřásl celým národem a zejména u nás na Chodsku bylo trpce snášen i zábor výše uvedených obcí s převážně českým obyvatelstvem.

Zvažovalo se o organizaci nějaké protestní akce a volba padla na termín Vavřinecké poutě, které se vždy zúčastňovalo množství obyvatel všech chodských vesnic.

Na organizaci akce měl největší podíl JUDr. Otakar Kalandra, domažlický vládní komisař. Na organizaci akce se dále podíleli např. spisovatel Jan Vrba, učitel a národopisec Rudolf Svačina, akademický malíř František Michl.

Spisovatel Jan Vrba využil toho, že měl v pražském rozhlasu promluvit o svém rodném kraji a tuto přednášku zakončil pozváním na vavřineckou pouť.

Do Domažlic bylo v den konání pouti vypraveno 18 zvláštních vlaků. Mezi účastníky byli i Chodové ze zabraných vesnic, kterým se podařilo přejít hranice. Kázání monsignora Bohumila Staška – kanovníka Vyšehradské kapituly (na snímku) bylo neseno ve velice vlasteneckém duchu. Toto jeho kázání následně kolovalo po celém území naší republiky. Kázání bylo velmi emotivní a vyvrcholilo přísahou všech 120.000 zúčastněných poutníků: „Ať se děje cokoli, český národ svou matku Vlast nikdy neopustí“. Pouti se zúčastnila i řada významných osobností té doby, např. písničkář Karel Hašler, básník Josef Hora, novinář a spisovatel Julius Fučík.

Chodové z Klenčí pod Čerchovem přinesli prsť z hrobu J.Š.Baara, která byla umístěna v Božích mukách na Vavřinečku (je tam dodnes), aby alespoň tak byl významný spisovatel našeho kraje stále mezi námi, i když jeho hrob byl v té době za hranicemi naší vlasti. Pomník J.Š.Baara byl po celou válku uschován v Chodském hradě, kde jej ukrývala sestřenice mého otce za což byla po válce vyznamenána.

Odplata německých okupantů na sebe nedala dlouho čekat, již 1. září 1939 byl Msgre. Bohumil za svoji řeč na Vavřinecké pouti zatčen. Po celou dobu okupace až do roku 1945 by vězněn v koncentračních táborech Oranienburg a Dachau, kde přišel o jedno oko. Tento statečný člověk se ale již 12. srpna 1945 opět zúčastnil poutě u sv. Vavřinečka, kde celebroval mši při děkovné národní pouti a přednesl opět velmi vlastenecké kázání.

Za hlavní podíl na organizaci slavné vavřinecké pouti byl rovněž JUDr. Otakar Kalandra 1. září 1939 zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald. V prosinci 1942 byl s podlomeným zdravím propuštěn.

Autor: Karel Amerling