Kniha Bitva u Domažlic byla oceněna

Jak a proč kniha vznikala?

Jak se časem stupňovala naděje na naplnění snu, že na Baldově  bude skutečně stát památník, vyvstala potřeba doprovodit ho nějakou populárně naučnou skládačkou, aby se vědělo, na počest čeho vlastně ten památník vzniká. A právě při tvorbě tohoto textu se při letmých debatách s místními i blízkými stávalo stále víc patrnější, jak moc je Chodsko zahleděno do strhujícího příběhu chodské rebelie a naopak jak je naprosto nepolíbeno svou významnou husitskou minulostí. A tohle zjištění rozhodlo, že je nutno bitvu u Domažlic, tenhle mimořádný fenomén naší i evropské historie, co nejsrozumitelněji a v  souvislostech přiblížit nezasvěceným. Už ne ovšem ve tvaru skládačky ani útlé brožurky.

Kolik výtisků bylo vydáno a kdo se na tvorbě podílel?

Bylo vydáno 1000 výtisků a nezanedbatelnými pomocníky při tvorbě byli vždy ochotní a vstřícní zaměstnanci archivů a knihoven, ať už byli z  okresního archivu v  Chebu nebo H. Týně, z  krajského v  Plzni nebo z  archivu Národního či z  Klementina. Všem patří velké poděkování a nelze opomenout ani paní kastelánku z  již zmiňovaného Orlíku, ani vedoucí kanceláře prezidenta republiky, nemluvě samozřejmě o spolubojovníkovi Jiřím Krutinovi, s  nímž jsme náruživé odborné disputace vedli, jak se patří na správné tvůrce, v  jedné z malostranských vináren.

Jaké ocenění jste nyní za knihu získal?

Kniha obdržela Literární cenu Jaroslava Golla v  kategorii umělecko-dokumentární literatura faktu, která nám byla předána v  Divadelním sále Klicperova domu v  Chlumci nad Cidlinou, rodišti velkého českého historika a spisovatele, jehož žákem byl mj.náš neméně významný historik Josef Pekař. V  tom spatřuji velkou poctu naší knize.

Co pro vás toto ocenění znamená?

Ocenění, které se knize Bitva u Domažlic dostalo, si velice vážíme už proto, že stála za povšimnutí a že byla vůbec nominována do vlastní soutěže. A také toho, že ji ocenila porota složená ze zástupců Univerzity Karlovy, Klubu autorů literatury faktu a Správy odkazu E. E. Kische. Nejsem vyznavačem diplomů, ale velmi mě těší, že uznání knize se dostalo právě od těch, kteří v  oboru něco znamenají a zaujímají v  něm špičková postavení. Je to takové pohlazení na duši a až se tomu nechce věřit, když vaše kniha je označena „přínosem české knižní kultuře“.
Pracujete v  současné době na nějaké další publikaci? Obvykle se říkává, že takové ocenění zavazuje a probouzí v  autorovi touhu po dalších metách. Je pravda, že tam někde vzadu je pozasuta chuť si podobnou slávu užít ještě jednou, ale tak to není. Nikdy mě nenapadlo psát nebo cokoli tvořit pro veřejné uznání, jsem rád ve službách, a hlavně mě tohle konání činí šťastným, že můžu něčemu pomoci a úplně mně stačí, když knížka bude dobře sloužit své
mu účelu, bude se líbit, pomůže povýšit slávu Chodska a pozvedne hrdost obyvatel Domažlic na své město a jeho historii. Jinak se mi honí hlavou dvě témata, ale zdaleka nejsem rozhodnut, do kterého se pustit a zda vůbec. Ani na jedno si totiž zatím netroufám.

Jak nyní s  odstupem času hodnotíte pomník na Baldově? A bude se tam ještě něco dít?

Co se týče vlastní skutečnosti, že pomník na Baldově stojí, tak já jsem od chvíle jeho odhalení v  permanentním stavu jakési blaženosti, že je to pravda. A že tam lidi chodí, že Baldov opět žije. Že pomník mohl být umístěn jinde, že mohl vypadat jinak, že mohla místo něj stát rozhledna-kalich, to všechno už je pryč. Ale co se dá ještě udělat, je okolní úprava stávajícího. Moc by to tomu místu pomohlo, Baldov by tím získal další, tentokrát estetický, rozměr, vždyť projekt existuje. Jinak on sám si bude umět žít svým plnohodnotným životem. Takového génia loci aby člověk pohledal. Určitě by se měl obnovit zvyk v  den výročí bitvy alespoň vztyčit u pomníku státní vlajku a ponechat ji tam týden. A v  letech kulatých výročí by se mělo vítězství husitů v  bitvě u Domažlic připomenout důstojnějším způsobem než to letošní, které se opět odbylo článkem v  novinách. Chodské slavnosti mají svou váhu a tradici, ale bitva u Domažlic a husitská tradice města ji nemá o nic menší. Buďme ke své slavné minulosti laskavější, zaslouží si to. Na závěr se chce pateticky zvolat: Choďte si na Baldov pro posilu, má co rozdávat.