125 let domažlické turistiky

Na jeho velice spontánní vznik vzpomínal o řadu let později tehdejší profesor gymnázia V. Kebrle. U Schnablů ve vinárně debatoval s několika přáteli o významu tehdy vznikajících odborů KČT a prohlásil, že by takový odbor měl existovat i v Domažlicích. „ No tak začněte, pánové,“ podotkl starosta města Petr Hana. A začali jsme…

 Nově založený odbor měl štěstí, protože se v něm od  počátku sešla řada energických a obětavých mužů, kteří neváhali vzniklé organizaci věnovat nejen veškerý volný čas, schopnosti a znalosti, ale často i finanční prostředky. Hybnou silou odboru byl první jednatel Max Duffek, znalec a milovník Chodska. Nejen on, ale i další členové - P. Hana (1. předseda ), E.a K. Prunarovi - vydavatelé týdeníku Posel od Čerchova, MUDr. G. Halík, M. Sekera a mnozí jiní si uvědomovali, jak přitažlivé se díky činnosti odboru může v politicky a národnostně složité době stát Domažlicko a Chodsko, už dříve zpopularizované Jiráskovými Psohlavci. Významnou podporu získali i u Jiřího a Bedřicha hrabat Stadionů - Jiří se o 10 let později stal i čestným členem odboru.  Velice dobré kontakty měli domažličtí i s představiteli ústředí KČT, zejména s předsedou, architektem V. Pasovským, a prvním redaktorem Časopisu turistů dr. V. Kurzem. Právě oni uspořádali 20. května výlet 53 středočeských a plzeňských turistů na Chodsko, pomohli se založením odboru a zaměřili pozornost na zpřístupnění Čerchova. Ten se od počátku stal jakousi vlajkovou lodí domažlických turistů. Vypovídá o tom rychlost, s jakou na jeho vrcholu vznikaly důležité stavby: 15. 7. 1894 byla otevřena dřevěná třípatrová rozhledna vysoká 17 m, 13. 6. 1897 byla dána do provozu dřevěná útulna - chýše Pasovského, r. 1905 byla dřevěná rozhledna nahrazena zděnou Kurzovou věží. V roce 1901 byla v Pasovského chýši zřízena pro letní období poštovna (dopis odeslaný z Plzně v 8.30 hodin se dostal na Čerchov týž den do 14.00 hodin!), od srpna 1923 byl v provozu telefon a od 1. 1. 1924 meteorologická stanice. Se zájmem o Čerchov souviselo i budování a značení turistických cest, vypravování zvláštních výletních vlaků a později i sezonní autobusová doprava z Domažlic.

Domažlický odbor však zaměřil svou pozornost i na jiná místa regionu. Roku 1902 byl zakoupen zchátralý hostinec na Tannaberku u kostela sv. Anny a přebudován na turistickou chatu s ubytovnou, v roce 1907 zakoupili turisté hostinec na Hrádku a upravili jej na 3. chatu. Záměr vybudovat další chatu na Filipově Hoře zmařila 2. světová válka.

Vzrůstající návštěvnost Chodska a celého Domažlicka vedla k vydávání turistických průvodců a map. Průvodce Chodskem od Maxe Duffka se dočkal 7 vydání, na nádražích byly umístěny turistické orientační mapy, vycházely propagační materiály a pohlednice. Nedílnou součástí turistické činnosti bylo pořádání přednášek, na kterých se podílela celá řada známých osobností. Senzací musela být v prosinci 1908 přednáška vynikajícího etnografa a cestovatele po Jižní Americe V. A. Friče, který s sebou přivezl indiána z kmene Čamaloko. Od podzimu 1910 byly přednášky doplňovány světelnými obrazy, poněvadž turisté začali v restauraci Černý kůň (dnešní Sokolský dům) provozovat první kino. Koncese později přešla na odbor Sokola.

O popularitě turistické činnosti svědčí fakt, že v roce 1922 měl odbor už více než 400 členů.

Záslužná práce domažlických turistů byla ochromena tragickými událostmi roku 1938 a následující 2. světovou válkou. Přes řadu intervencí na nejrůznějších ministerstvech byl ztracen Čerchov, ranou pro celý národ byl zábor horního Chodska včetně symbolických Baarových Výhledů, několik aktivních členů odboru bylo vězněno v koncentračních táborech. Činnost stagnovala i v poválečném období, kdy po několika reformách byl KČT jako odbor turistiky začleněn do sjednocené tělovýchovy. Oživení přinesly v 60. letech některé novinky - plnění odznaku 100 jarních km a zejména dálkové pochody. Domažličtí turisté byli organizátory 2 populárních akcí – Chodských non-stop pochodů (100 km za 24 hod.) a třídenního etapového pochodu Krajem strážců hranic. Že šlo o oblíbené akce, dokazují některá čísla: r. 1982 se pochodu Krajem strážců hranic zúčastnilo přes 170 startujících a v r. 1983 na Chodské non-stop pochody vyrazilo 359 turistů z celé republiky. Domažličtí turisté patřili mezi špičkové organizátory velkých akcí. Podíleli se na Českém kvadrantu, při kterém během 4 let stovky turistů obešly hranice Čech a Domažlice byly etapovým městem. V roce 1977 byli pověřeni organizací celostátního letního srazu, kterého se zúčastnilo přes 4000 turistů. Byla založena tradice pochodů rodičů s dětmi, které se pořádají dodnes. Důraz byl kladen i na výkonnostní turistiku a poznávací činnost, kterou posilovalo plnění takzvaných oblastních odznaků.

Změny po listopadu 1989 umožnily obnovit KČT, který okamžitě zahájil složitá a vleklá jednání o navrácení turistického majetku. K navrácení toho bohužel mnoho nezbylo. Turistické chaty na Tannaberku, Hrádku i chýše Pasovského na Čerchově nepřežily totalitní režimy, Kurzova věž byla vrácena v dezolátním stavu. A tak stejně jako před 125 lety naši předkové viděli v Čerchovu středobod své činnosti, navazují na jejich práci současní turisté a s vynaložením obrovské práce a nemalých finančních prostředků usilují o to, aby Čerchov vítal návštěvníky z domova i ciziny nádhernými výhledy a základními službami. Organizování výletů, zájezdů, návštěv divadel, přednášek, vydávání propagačních materiálů a upomínkových předmětů, novoroční akce  - to vše, co vnímáme jako naprostou samozřejmost, je výsledkem soustavné a nelehké práce zejména členů výboru a několika obětavých nadšenců. Práce, která ačkoliv není oslavovaná ani honorovaná, přináší radost a poznání nejen místním občanům, ale zejména tisícům návštěvníků našeho regionu. Současní domažličtí turisté jsou bezpochyby důstojnými nástupci „Otců zakladatelů.“

       125 let existence KČT v Domažlicích připomenou nejen pravidelné akce, ale zejména výstava o historii odboru, která proběhne o Chodských slavnostech v budově Gymnázia J. Š. Baara. Výstava ponese výstižný název „Na počátku byl Čerchov.“      

                                                                                                                              J. Wollerová

Zdroj: Domažlický zpravodaj 5/2018