Obsah

« Zpět na Strom životních situací

 Nikdo nesmí dětem ubližovat ...  

Základní informace:

 Nikdo nesmí dětem ubližovat .....

 

Životní situace:

 

Nikdo nesmí dětem ubližovat !!! ..........

 

Jsme povinni chránit práva dětí:

 

- právo dítěte být slyšeno, s ohledem k věku a jeho vývoji

- právo na vlastní identitu

- právo na zachování rodinného prostředí (k odloučení dítěte od rodiny dochází jako ke krajnímu opatření, vyjímečně)

- bezpečnost dítěte – ochrana dítěte proti násilí

- zranitelnost dítěte – právo na ochranu, jsou-li děti bez doprovodu v azylovém řízení, či se staly obětmi trestného činu, nacházejí se ve složitém sociální prostředí atd.

- právo dítěte na zdraví – zdravé prostředí – bez škodlivých vlivů – tabáku, alkoholu, drog (ale i v kontextu sexuální výchovy)

- právo dítěte na vzdělání

 

SYNDROM CAN, tj. syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

 

O syndromu CAN hovoříme v případě, že je dítěti ubližováno fyzicky, psychicky i emocionálně a zároveň je narušen jeho další vývoj. Ubližování v případě syndromu CAN způsobují dítěti jemu blízké osoby, které by dítě naopak měly chránit a poskytovat mu láskyplné prostředí pro jeho zdravý růst a vývoj.

 

Co může být příčinou, že rodiče (osoby pečující, osoby blízké dítěti) dítěti ubližují?

1. Jedná se o "rizikové" dospělé.

V 5-10% se jedná o jedince s psychopatologií osobnosti. Jde o osoby s depresemi, agresivitou, alkoholismem, s nízkou frustrační tolerancí, mladé a nevyzrálé rodiče či rodiče s vysokými nároky. Dále to mohou být sexuální devianti, bezdomovci a lidé v hmotné nouzi a bez zaměstnání.

 

2. Jedná se o "rizikové" děti.

Jedná se o děti, které dospělého vyčerpávají křikem, pláčem či vztekem. Jsou odlišné mentálním či fyzickým postižením, smyslovými vadami. Často jde i o děti, které nesplňují očekávání rodičů.

 

3. V rodině ...... .

Jde o manželské konflikty, domácí násilí, rozvody. Problémy často nastávají u nových partnerů rodičů dítěte. Tito lidé nemají k dítěti biologický vztah, a proto se u nich nevytvořilo sexuální tabu. Do této skupiny příčin mohou spadat i různé formy náhradní rodinné péče.

 

Projevy syndromu CAN mohou být aktivní či pasivní. K aktivnímu týrání se řadí šikana, agrese, nadávání, stresování, ponižování a izolace.

K pasivnímu zanedbávání patří citová deprivace a nedostatek podnětů ve výchovném přístupu, prostředí.

 

Existence syndromu CAN u dětí nemusí být každému pozorovateli ihned zřejmá. Nejčastější medializované kauzy se týkají tělesného týrání, které je provázeno i týráním psychickým, případně sexuálním. Leckdy u dětí trpících syndromem CAN nenalezneme modřiny a podlitiny, můžeme si ale všimnout jejich nápadného chování, které by nás mělo varovat.

Projevy CAN lze rozlišit jako:

1. Tělesné týrání – jde o fyzické ubližování dítěti, případně nezabránění jeho ublížení. Patří sem i nedostatek jídla, vhodného bydlení, ošacení a zdravotní péče.

2. Pohlavní zneužívání – sexuální zneužití, hry se sexuálním podtextem, osahávání, incest. Za pohlavní zneužívání je považováno i nahrávání erotických videí s dítětem nebo zahrnutí dítěte do sexuálních aktivit dospělých, včetně přihlížení těmto aktivitám.

3. Citové týrání a deprivace – chování dospělého, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte. Zahrnuje verbální útoky, ponižování, zavrhování dítěte, vystavování domácímu násilí a konfliktům, sociální izolaci a nedostatek pochvaly za snahy dítěte.

4. Zvláštní formy týrání a zanedbávání, kam patří systémové týrání. Je způsobeno systémy založenými pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin (dětské domovy, pěstounské péče, nemocnice apod.). Organizované týrání a zneužívání (děti jsou ilegálně osvojované přes hranice státu, využívané k sexuálním účelům či k práci) a rituální týrání a zneužívání (zneužívání dětí v souvislosti se symboly s náboženskou či riutální tématikou – typicky sektářské skupiny).

 

Děti jsou nejvíce ohroženy psychickou deprivací a bývají často silně traumatizovány. Ve většině případů se u nich projeví posttraumatická stresová porucha, se kterou jsou nuceny vyhledat odborníka. Hrozí zde i transgenerační přenos, který znamená vědomé či nevědomé přenášení vzorců chování na další generace. Neřešením problému vzniká začarovaný kruh.

 

Co dělat vidíte-li varovné signály?

Obecně se nedoporučuje z pozice svědka oslovit rodiče dítěte, u něhož máte podezření na týrání či CAN. Přesto je povinností každého překazit trestný čin, jak vyplývá ze zákona. Máte-li tedy podezření, které nabývá s každým kontatkem s dítětem na větší a větší jistotě, znamená to, že jste zaregistrovali několikrát v delším čase některé závažné varovné signály sndromu CAN. Můžete se zcela anonymně obrátit na příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí nebo na Policii ČR. Je možné pouze zatelefonovat a sdělit anonymně vše, čeho jste byli svědkem.

Zachytit varovné signály nemusí být snadné. Pokud jste si téměř jisti, že dochází k týrání dítěte, anebo si nejste jisti a potřebujete se s někým raději ještě poradit (Linka bezpečí, výchovný poradce, kamardáka, apod.) udělejte to, ale nezavírejte oči!

 

Pracovníky orgánu sociálně právní ochrany dětí najdete na adrese:

Městský úřad Domažlice

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví

U Nemocnice 579

344 20 Domažlice

 

2. patro vpravo, č. dveří 321

Duchková Marie, DiS.:e-mail: marie.duchkova@mesto-domazlice.cz,

tel. č. 379 719 287

Bc. Markéta Hrbková, DiS.: e-mail: marketa.hrbkova@mesto-domazlice.cz,

tel. č. 379 719 282

Bc. Václava Němcová, DiS.: e-mail: vaclava.nemcova@mesto-domazlice.cz,

tel. č. 379 719 293

 

2. patro vpravo, č. dveří 322

Marie Cingrošová, DiS.: e-mail:marie.cingrosova@mesto-domazlice.cz,

tel. č.: 379 719 286

Kateřina Dikanová, DiS.: e-mail:katerina.dikanova@mesto-domazlice.cz,

tel. č.: 379 719 295

Kdy byl návod naposledy aktualizován nebo ověřena jeho správnost:

21.01.2019